Manyjak ARO Praha

ARO show 2005 očima prostého diváka.





    Předesílám, že nejsem žádný drsný ofrouďák, dokonce ani nablýskaná leštěnka. Vozím svůj zadek v oktávce TDI 96 kW – a to zrovna není nejvhodnější auto do terénu. Proč se teda cpu na tyto stránky? Myslím, že za dobrým autem se každý normální chlap ohlédne se stejnou chutí jako za krásnou osmnáctkou. S Honzou Šrajerem se znám skrze jiné aktivity, než jsou auta. Když mi ale nabídl, zda nechci vyvézt rodinu na sobotní výlet do Jičína, neváhal jsem ani minutu. Už dlouho jsem si sliboval, že se na podobnou akci vypravím.
    Je sobota 10. září 2005. Počasí pro výlet za offroady ideální. Podle Honzovi rady máme do Jičína přijet na desátou. Dřív prý stejně nikdo vzhůru nebude. Nakládám manželku, oba syny a v 8,40 (plánoval jsem v 8,00 – inu, klasický rodinný výlet) vyrážíme ze Slaného. Během naší cesty se nic zvláštního nestalo. Několik vesnic za Boleslaví nás dojíždí první offroad, po chvilce další dva. Nadrženost na akci a touha co nejdřív zamazat auťák bahnem až po střechu z nich přímo čiší a žene je vpřed. Výkonová rezerva jejich strojů je patrná a nesnaží se ji nijak skrývat. Plná čára? To si asi někdo kreslil po silnici ze srandy. Hoši se s tím příliš nepárají a derou se kolonou kupředu. Nic proti tomu. Je vidět, že své miláčky mají pevně v rukou. V další vesnici se jeden z borců pouští do předjíždění autobusu v pravotočivé zatáčce. Autobus nejel zrovna pomalu a předjíždějící offroad prd viděl, co je za zatáčkou. Dost na hraně. To ale už není o řidičově umění, ale o jeho stupiditě. Pokud se nedokáže za volantem ovládnout, měl by přelézt do trabantu. Přijíždíme k Jičínu. Od první cedule před městem je vidět značení akce. Kdo se aspoň trochu snaží, ten se ztratit nemusí. V 10,02 přijíždíme na parkoviště.
    Musím říct, že akce samotná mě naprosto nadchla. Příjemně mne překvapil velký počet aut, nádherný areál a organizace akce. Až do podvečerních hodin (odjížděli jsme kolem 18. hodiny) bylo stále na co koukat. Oceňuji, že se diváci mohou volně pohybovat po celém areálu a prohlédnout si vše, co je zajímá. Můj obdiv patřil borcům na trialové trati. S úsměvem jsem sledoval jednu posádku (tuším, že v Patrolu) na „slepecké“ trati. Řidič vůz docela slušně zvládal. Drobným problémem byla jeho navigátorka, která si systematicky pletla levou a pravou stranu. Divácky nejvděčnější byly určitě průjezdy blátem. Potlesk diváků provázel řidiče, kterým se podařilo úspěšně překonat nástrahy bahnitých koryt. Zdálo se mi ale, že skutečně spokojení byli ofrouďáci až ve chvíli, kdy v rozježděném bahně beznadějně uvízli a ke slovu přišel naviják.
    Několik slov k organizaci akce. Nemohu posoudit zajištění průběhu show z pohledu aktivních účastníků. To rád přenechám povolaným. Mohu pouze napsat pár postřehů laického návštěvníka:
   - Výborně fungoval stravovací servis (výběr, rychlost obsluhy, ceny). Osobně jsem měl jeden drobný problém. Koupili jsme si se ženou ve stánku dvě kafe, která opravdu pít nešlo. Vypadaly jako zalité vodou z kohoutku. Naštvaně jsem šel k druhému pultu v budově (původně asi garáž či dílna) a objednal si nové dvě kávy. Tentokrát to byl poctivý turek. Prodavačce jsem mezi tím svou čerstvou zkušenost odvyprávěl. Než se voda uvařila stihla zajít k prvnímu stánku, upozornit obsluhu na vypnutý samovar, omluvit se za chybu firmy a vrátit nám peníze. Jak jednoduché, jak ve zdejších krajích neobvyklé a jak profesionální!    
   - Organizace dne a rozpis sobotních akcí byl vyvěšen na jedné nástěnce v blízkosti pódia. Plánované časy začátků se trošku rozcházely s realitou. To bylo vcelku v toleranci a nikdo s tím nejspíš neměl větší problém.    
   - Problémem pro návštěvníka, který zde byl poprvé, mohla být nepřehlednost celé akce. Stačilo by vytisknout jednoduchý plánek areálu s vyznačením míst konání jednotlivých disciplín. Plánek (např. formát A5) by šlo doplnit časovým rozpisem akcí a rozdávat návštěvníkům při prodeji vstupenek. Když jsme chtěli odejít z trati pojíst něco ke stánkům, váhali jsme, zda nepřijdeme o něco zajímavého z programu.    
   - Nebylo by špatné, kdyby byla kopie časového rozpisu spolu s plánem areálu vyvěšena také v blízkosti tratě, nejlépe na plácku u „bahenních jam“. Co by v těchto místech rozhodně mělo být je jeden či dva odpadkové koše. Nosil jsem tam prázdný kelímek od piva jakou dobu v ruce a bylo mi blbý ho jednak odhodit na zem. Nakonec jsem to vyřešil ekologicky. Hodil jsem ho na korbu vozu Honzy Šrajera. Ale když to udělá každý, no uznejte ...    
   - Ještě jeden trošku náročnější nápad: Moderování z pódia bylo dobré. Ať již z úst Honzy nebo jeho kolegyně, které občas předávala informace získané vysílačkou z trati. Mám ale dojem, že po většinu dne by bylo zajímavější ozvučit prostor u bahenních jam a zde živě komentovat třeba pokusy borců o průjezd metr hlubokým vodním příkopem. Pro návštěvníky by bylo určitě super mít komentář od moderátora, který o offroadech něco ví nebo si třeba poslechnout dojmy řidiče právě vytaženého navijákem z bahna. Pokud by se tyto živé vstupy přenášely i do oblasti hlavního pódia, byly by i lákadlem pro právě příchozí. Stejně tak by se tím vyřešilo i „nahánění“ posádek na start soutěží.
    Po obědě show hodnotil můj starší syn (17) slovy „To je teda hustej mazec. Tady chybí už jenom Hummer.“ A dočkal se. Jeden pěkný kousek se nám také předvedl. I když bylo vidět, že si jeho majitel drží od bláta docela odstup.
    Co na mne udělalo největší dojem? Kolegialita, slušnost a ohleduplnost všech ofrouďáků. Davy lidí se celý den proplétali a pletli mezi auty. Přesto jsem neviděl nejmenší náznak nervozity, agresivity nebo hulvátství.
    Cestou domů jsme chytili u Mladé Boleslavi pořádný lijavec. Říkal jsem si, že si to ti nádherní blázni konečně pořádně užijí. Pokud vím, do Jičína voda nakonec nedorazila. I tak jsem přesvědčen, že z ARO show nikdo neodjížděl zklamaný.
    Jsem moc rád, že jsem na takovou akci poprvé zajel a vím, že to nebylo naposled. Takže ještě jednou díky schopným organizátorům a všem zúčastněným ofrouďákům za super zážitek a krásně strávenou sobotu.

Martin J.

   


© 2004 AUTA DO TERENU, webdesign: Charlie