Filozofie výrobce vždy byla a zůstává jasná. Vyrobit levný, jednoduchý, na diagnostických přístrojích nezávislý a spolehlivý terénní automobil. Bez elektroniky a zbytečné výbavy, do nejtěžších podmínek, s finančně zajímavou údržbou a výbornými vlastnostmi při jízdě v terénu. Terénní automobil ARO Vás na rovné silnici mile překvapí, avšak v momentě, kdy odbočíte mimo cestu Vám předvede to, k čemu byl stvořen.

IMS-57, první vyráběné vozidlo

  Výroba prvního Rumunského pozemního vozidla IMS-57 vycházející z ruského Gazu, začala v Campulungu v roce 1957, s použitím jak vlastních tak dovážených komponentů. Typ 914 IMS-57 měl následující parametry : dvoudveřová karoserie s plachtou, benzínový motor s obsahem 3.260 cm3, 50 koní/2.800 otáček, rychlost 80km/hod a spotřeba 24l/100km. Výroba byla ruční, karosářské díly byly vyráběny na dřevěných kopytech, dokončovací práce na karoserii a laku byly prováděny v továrně Pitesti Motorcar a funkčnost podvozku byla testována na silnici Campulung -Colibasi.

M-59/M-461

  O 2 roky později byl uveden nový typ M-59 naznačující krok kupředu v porovnání s IMS-57: motor měl 56koní a maximální rychlost do 90km/hod, ruční stěrač předního skla byl nahrazen elektrickým. Všechna vozidla byla již stříkána, kompletována a dokončována v Campulungu. Současně se vzrůstající výrobou M-59 ( 803ks vozidel v roce 1959 až 3222ks vozidel v roce 1963) byl navrhován a připravován začátek výroby typu M-461. Produkce začala v roce 1964. Došlo k výraznému zlepšení kompletace vozidel a zlepšení mechanických částí. Motor měl 4 válce v řadě, 70koní a maximální rychlost 100km/hod a spotřebu 17l/100km při rychlosti 80km/hod. V roce 1965 bylo vyvezeno prvních 2.000ks do Číny a Kolumbie. . ARO M461 bylo výkonné pozemní vozidlo, které vyhrálo řady mezinárodních soutěží: 1970- Forest Rally (Belgie), 1973 Sonsof Beaches (Oregon). Se zlepšováním technologie a výkonnosti bylo vyrobeno do roku 1975 80.233ks vozidel, z čehož 46.549 bylo exportováno a zbytek byl využit převážně Rumunskou armádou.

ARO 24,32,33

  Nové pozemní vozidlo stejné třídy začalo být připravováno od roku 1966: ARO 240, první z řady 24. Nový typ měl několik významných a zajímavých vylepšení uvážíme-li dobu dokončení designu. Karoserie byla úplně nová, uvnitř byla bezpečnější a více pohodlná. Motor měl obsah 2.495 cm3, 83 koní a maximální rychlost 115-120km/hod, spotřebu 13.8l/100km. V roce 1972 firma FORD-EUROPE organizovala test, kde ARO bylo druhé za Range Roverem a před Jeep-Willis, Ford nebo Land Rover.Od začátku byl tento model navrhován ve dvou verzích: karoserie dvoudveřová s plátěnou střechou (240) a čtyřdveřová s pevnou střechou (244). Z těchto dvou verzí po malé úpravě vznikl typ pick-up (242) a další modifikace 243 (plachtu nahradila pevná střecha).Prodloužený pick-up 320 se začal navrhovat v roce 1978 a byl montován výrobcem autobusů v Bukurešti. Po roce 1989 byla typová řada 24 omlazena montáží dovozových motorů (Ford, Peugeot) a rozšířena o další typové řady 32 a 33. Přibyly další modifikace 323 SANITA, 246 se zvýšenou střechou, 335 ŠASSI, 324 Pick-up, 328 MAXI TAXI , luxusní typ ARO Hunter, vybaveno motorem COSWORTH.

  V průběhu dalších let bylo ARO mnohokrát modifikováno, (přístrojová deska, přední maska, řízení, brzdy). Podvozek vozidel byl v letech 1998 až 1999 zcela přepracován, zejména z hlediska využití nových kvalitních materiálů. Nové komponenty zejména v podvozkové části o mnoho zvýšily životnost a jízdní vlastnosti vozidla. Koncepčně však zůstala podvozková část s původní tváří karoserie zachována. Proč také měnit to, co se na těchto vozidlech ukázalo jako nejosvědčenější. ARO 24 bylo vyváženo do mnoha zemí, včetně Kanady, Anglie, Austrálie a dokonce vyráběno také v Portugalsku (nazýváno Portato) a ve Španělsku (nazýváno Hisparo). To také vyhrálo světoznámou Pharaons Rally Raid. Přes 125.000 vozidel z rodiny ARO 24 bylo vyrobeno do konce roku 1985 z toho přes 93.000 vozidel bylo vyvezeno do zahraničí.

ARO 10

  Po 5ti letech návrhů, testování a příprav pro výrobu bylo ARO 10 v roce 1980 uvedeno na trh pod názvem Dacia 10 v Rumunsku, ARO Trapeurs ve Francii, ARO Ischia v Itálii a Dacia Duster ve Velké Británii. ARO 10 bylo zahrnuto do střední třídy s atraktivním designem. Byla vybrána konstrukce karoserie se dvěma dveřmi, kovová nebo nepromokavá střecha. Tento vůz má několik společných elementů s Dacii 1300 a byl vyráběn ve čtyřech základních typech: 10.0, 10.1, 10.3, 10.4. Motor byl převzat z Dacie 1.3l. Od začátku roku 1984 bylo vozidlo vybavováno motorem 1397cm3, který dovoloval maximální rychlost 118km/hod. Export začal již v roce 1980 a do roku 1985 bylo 90% produkce exportováno do následujících zemí: Velká Británie, Itálie, Francie, Německo, Španělsko, Řecko. Pro export byly také používány dieselové motory VW a Pegaso. V roce 1985 byl dokončen 10.8 pick-up v modifikacích krátká, velmi krátká, double cab. V tuto dobu také vznikl v Itálii prototyp ARO SCORPION. V průběhu let bylo ARO 10 modifikováno a vybaveno přední maskou s dvěmi nebo čtyřmi světly, sportovními koly a plastovými doplňky karoserie. Také se začala vyrábět čtyřdveřová verze. Verze ARO 10 SOFT-TOP nazývaná Spartana je vybavena motorem Renault 1,9 TD. V roce 1999 byl vyroben nový prototyp ARO 10 Super na bázi podvozku ARO 244. Zatím nebyl uveden do sériové výroby.